Manki se rozhodla pomstít svoji kamarádku Mici a andílka Čepičku, a zahájila konstruktivní a promyšlenou ofenzivu, jejímž cílem je zneškodnit Báře ocas. Je taky dost možné, že Manki nehodlá na dvoře tolerovat nikoho, kdo má delší ocásek než ona. Ať je to jak chce, Bára by si měla krýt záda, protože Manki, původem partyzánka z jesenického pohraničí, může číhat prostě všude.

Nevídané. Dvě vlídné ženy se dnes ráno sešly na houpačce, aby prodiskutovaly dopolední zpravodajství Radiožurnálu. Myšák není zrovna dvakrát přesvědčen, že se regionální politická situace zlepší, Muška je v tomto směru optimističtější. 

Byl vlahý dubnový podvečer, sluníčko se opíralo do oken a země se zelenala prvními stébly rané trávy. A tak mě to vytáhlo ven, protože studium na karimatce v obležení přírody pro mě rozhodně představovalo stravitelnější variantu než biflování v šeru chladného pokoje.

Ať už si romantická duše v "obležení přírody" představuje ledacos, pro mě tento pojem představoval obležení tří lenošných koček, kterým sluníčko vlezlo na mozek do té míry, že v nich znásobilo jejich nejtypičtější návyky a způsobilo tak, že místo obrázku idylického podvčera se na karimatce a v její bezprostřední blízkosti zjevoval kolemjdoucím lehce vyšinutý obraz zvrácených kočičích choutek. Posuďte sami.

Mici a fixy, to je téma, které se nikdy nevyčerpá. Mici má ráda čmariky. Mici má ráda barvičky. Mici má ráda duhu. Máme rádi Mici. 

Ovšem ať to vypadá jakkoli idylicky, žádné skopičinky jsme si, ani já ani Mici, dovolit nemohly.

Zatímco se totiž Micinka na karimatce nevinně válela z boku na bok a já s ní, byly jsme obě pod přísným dohledem našeho mača, který co chvíli varovně zacinkal svými řetězy a při jakémkoli pokusu o kladení odporu zlověstně zamrňal.

Myšák zatím celou situaci mlčky (jeho pohled mluvil za vše) sledoval z výšky, sem tam zkontroloval dění v kuchyni a sem tam si zavrčel pod vousy, aby nám bylo jasno, že on je tady taky. Postavení jeho paciček však jasně vypovídalo o tom, že tentokrát se k útoku nechystá. Za to jsme mu byli náležitě vděční, protože dostat se do křížku s Myšákem není žádná švanda. Ale o tom až někdy příště. 

Naše holky nejsou žádné šmudly a svému tělu věnují náležitou péči. Jednou takhle po dešti, když byl hnůj pěkně rozhňácaný, si dopřály výživnou lázeň. Možná se tak narodily, možná je to mejbelin?

Obě dvě byly z té nádhery v rauši... Bára lítala po zahradě jako neřízená střela, takže se skoro nenechala vyfotit. Muška svůj rauš prožívala spíš klidně, zasněně se dívala do dálky a vnímala tu vůni a teplíčko, kterému se její tělo oddávalo.

Finální očista proběhla u Jitky. Trochu potupně došlo k ostříkání hadicí, ale proč ne, vždyť to stálo za to!