Manki se rozhodla pomstít svoji kamarádku Mici a andílka Čepičku, a zahájila konstruktivní a promyšlenou ofenzivu, jejímž cílem je zneškodnit Báře ocas. Je taky dost možné, že Manki nehodlá na dvoře tolerovat nikoho, kdo má delší ocásek než ona. Ať je to jak chce, Bára by si měla krýt záda, protože Manki, původem partyzánka z jesenického pohraničí, může číhat prostě všude.

V životě každého kocoura nastane okamžik, kdy cítí naléhavou potřebu najít si vlastní hnízdo a usadit se. Jednoduše potřebuje klidné místo, kde by mohl rekapitulovat, trousit životní moudra a vyprávět o dávných časech za jeho mládí, o běhání za kočkama a polehávání na dřevárně...

Siam si takové místo našel. A nejde o staré známé místo pod hruškou. Těžko říct, jestli tu sám sebe vidí jako strážce sklepního podsvětí nebo jak vlastně?

 Tak či tak, já v tom mám jasno.

My všichni, kdo známe Micinku, už taky dobře víme, že je to kočka se železnými pažemi. Vždycky na jaře se chopí sekery a štípe polínka, až třísky lítají. Tentokrát bylo zapotřebí naštípat větvičky z prořezaných stromů, což pro ni nebyl žádný problém. Chopila se toho s takovou vervou, že si několikrát málem spletla větvičku s vlastním ocasem. Ještě že byl její ocásek tenkrát plný života a pohybuschopný (což už se dnes bohužel říct nedá), jinak by o něj asi přišla. Tak mě napadá... co když to ve skutečnosti bylo přesně takhle?   Mici, co před námi tajíš? 

Po návratu z Itálie jsem chtěla Báru pořádně potěšit. Protože to, jak nás vítala zpátky doma, byl SRDCERVÁČ. Ona mě skoro pocvrnkala a já jsem ji skoro umačkala. Proto (a najen proto) ode mě dostala nový míček - tentokrát opět skutečný tenisák, žádnou levnou flaušovinu z petshopu.  A byla to láska na první pohled. 

Nevídané. Dvě vlídné ženy se dnes ráno sešly na houpačce, aby prodiskutovaly dopolední zpravodajství Radiožurnálu. Myšák není zrovna dvakrát přesvědčen, že se regionální politická situace zlepší, Muška je v tomto směru optimističtější. 

Koupila jsem Báře v pet shopu míček za 23 Kč,

na pohled betelný, tvrdý jak beton, úplně stejný jako na obrázku:

V první minutě do něj nakousla dírku, pak z něj udělala šišku...

Neuběhla čtvrthodina a míček byl na cucky. Testem neprošel. 

Dnes v noci jsme spali s Honzou na zahradě pod širákem a Bára nás celou dobu hlídala jako ostříž.  Byli jsme v dobrých packách: Sem tam provedla kontrolu, jestli žijeme (poskákala nás a olízala) a ráno nám přinesla snídani až do postele - čerstvou myš!  Nakonec jsem byla ráda, že si ustlala u našich nohou a ne u hlav, kde jsem jí původně připravila pelíšek. Protože probudit se s obličejem vedle mrtvýho hlodavce bych asi nerozdejchala. 

Mici rozhodně není žádné béčko. Dobře ví, že pokud existuje reálná hrozba, že vás z houpačky někdo vyšoupne, musíte s houpačkou splynout, tak aby si vás jednoduše nikdo nevšimnul. Proto se zde Mici snaží vypadat jako pruh na dece.

Nutno podotknout, že zase tak štíhlá nejsi, chundelo... Ale kdo z vás by měl to srdce jí to pokazit???

Byl vlahý dubnový podvečer, sluníčko se opíralo do oken a země se zelenala prvními stébly rané trávy. A tak mě to vytáhlo ven, protože studium na karimatce v obležení přírody pro mě rozhodně představovalo stravitelnější variantu než biflování v šeru chladného pokoje.

Ať už si romantická duše v "obležení přírody" představuje ledacos, pro mě tento pojem představoval obležení tří lenošných koček, kterým sluníčko vlezlo na mozek do té míry, že v nich znásobilo jejich nejtypičtější návyky a způsobilo tak, že místo obrázku idylického podvčera se na karimatce a v její bezprostřední blízkosti zjevoval kolemjdoucím lehce vyšinutý obraz zvrácených kočičích choutek. Posuďte sami.

Mici a fixy, to je téma, které se nikdy nevyčerpá. Mici má ráda čmariky. Mici má ráda barvičky. Mici má ráda duhu. Máme rádi Mici. 

Ovšem ať to vypadá jakkoli idylicky, žádné skopičinky jsme si, ani já ani Mici, dovolit nemohly.

Zatímco se totiž Micinka na karimatce nevinně válela z boku na bok a já s ní, byly jsme obě pod přísným dohledem našeho mača, který co chvíli varovně zacinkal svými řetězy a při jakémkoli pokusu o kladení odporu zlověstně zamrňal.

Myšák zatím celou situaci mlčky (jeho pohled mluvil za vše) sledoval z výšky, sem tam zkontroloval dění v kuchyni a sem tam si zavrčel pod vousy, aby nám bylo jasno, že on je tady taky. Postavení jeho paciček však jasně vypovídalo o tom, že tentokrát se k útoku nechystá. Za to jsme mu byli náležitě vděční, protože dostat se do křížku s Myšákem není žádná švanda. Ale o tom až někdy příště. 

Pokud jde o Mici, zbožňuje skripta, tlusté bichle, zvýrazňovače a propisky. Ovšem až do dnes jsme nevěděli, že si taky ráda poslechne kvalitní nahrávky přednášek ze světa práv - dnes na téma ochrany spotřebitele.

Pro větší komfort jsem jí na stůl připravila polštář, na který se s povděkem rozvalila, a rázem jsme se spolu ponořily do světa paragrafů. Mici měla k některým bodům výkladu věcné připomínky. Její výraz na této fotce ostatně dokládá, že ne vždy zaujala k odborným názorům přednášejícího souhlasné stanovisko.

Nakonec Mici ze samého nesohlasu usnula, což chápu.