V životě každého kocoura nastane okamžik, kdy cítí naléhavou potřebu najít si vlastní hnízdo a usadit se. Jednoduše potřebuje klidné místo, kde by mohl rekapitulovat, trousit životní moudra a vyprávět o dávných časech za jeho mládí, o běhání za kočkama a polehávání na dřevárně...

Siam si takové místo našel. A nejde o staré známé místo pod hruškou. Těžko říct, jestli tu sám sebe vidí jako strážce sklepního podsvětí nebo jak vlastně?

 Tak či tak, já v tom mám jasno.

My všichni, kdo známe Micinku, už taky dobře víme, že je to kočka se železnými pažemi. Vždycky na jaře se chopí sekery a štípe polínka, až třísky lítají. Tentokrát bylo zapotřebí naštípat větvičky z prořezaných stromů, což pro ni nebyl žádný problém. Chopila se toho s takovou vervou, že si několikrát málem spletla větvičku s vlastním ocasem. Ještě že byl její ocásek tenkrát plný života a pohybuschopný (což už se dnes bohužel říct nedá), jinak by o něj asi přišla. Tak mě napadá... co když to ve skutečnosti bylo přesně takhle?   Mici, co před námi tajíš? 

Po návratu z Itálie jsem chtěla Báru pořádně potěšit. Protože to, jak nás vítala zpátky doma, byl SRDCERVÁČ. Ona mě skoro pocvrnkala a já jsem ji skoro umačkala. Proto (a najen proto) ode mě dostala nový míček - tentokrát opět skutečný tenisák, žádnou levnou flaušovinu z petshopu.  A byla to láska na první pohled. 

Nevídané. Dvě vlídné ženy se dnes ráno sešly na houpačce, aby prodiskutovaly dopolední zpravodajství Radiožurnálu. Myšák není zrovna dvakrát přesvědčen, že se regionální politická situace zlepší, Muška je v tomto směru optimističtější.